Smrtihlav

text: Jakub

hudba: Erik, Eva

Smrt přináší do země co nedaleko leží,

říká, že je obětí, však opak skryje stěží.

Kaše prázdných lží a frází vytéká mu z úst,

prý že chrání ty, co z jejich smrti hodlá růst.

Z budoucnosti vlastní země škopek špíny tvoří,

to co jiní dokázali, bezostyšně boří.

Spravedlnost pláče v stínu ztemnělého kouta,

jak postavit ji na nohy, jak zpřetrhat jí pouta?

Ať se stane cokoliv, tak k jednomu to spěje:

nesmím nikdy zapomenout, co se právě děje.

Prodat lidem puch on umí jako parfém snad,

co jen dělat aby vrahův lživý převlek spad?

Duši zrůda bez morálky čím dál více bolí,

prý že z lásky k bližnímu teď jeho rány solí.

Pamatuj si kam zkažená lidská mysl míří,

jak se mírem ohání, kdo přitom válku šíří.

Spravedlnost pláče v stínu ztemnělého kouta,

jak postavit ji na nohy, jak zpřetrhat jí pouta?

Ať se stane cokoliv, tak k jednomu to spěje:

nesmím nikdy zapomenout, co se právě děje.

Srdce v tichých ulicích se spoustou mrtvých těl,

svírá žal nad bezprávím za hluku ruských děl.

A tak slovy hrdinů jen rád bych vzkázal směle:

"Ruská válečná lodi, jdi do prdele!"